Okolí se chvělo v podzimní náladě, čekající na spánek. Plně smířené s tím, co ho čeká. V ten moment jsem si uvědomila tu zřejmou, jasnou a jednoduchou skutečnost. Tak mnoho můžeme vysledovat, naučit se a pochopit právě z pozorování chování přírody. Sami jsme z ní zrozeni. Jsme jednou buňkou toho velkého živoucího komplexu na Zemi a z toho důvodu podléháme stejným zákonům. Jen v přírodě se můžeme opravdu cítit uceleně. Jen tam.. se probouzí naše přirozenost - divoká, ale zároveň soucitná. Intuice, která je v lesích jasně slyšet ve mně vždy promlouvá a žene mě lesem, cestou dál a dál. Až tam, kde žádné cesty nejsou a probouzí ve mě touhu, prozkoumat neznámo. Navádí mě ke stejnému chování i ve všedním společenském životě, kde má každý nějaké úlohy a postavení. Rozhodla jsem se volání přírody a volání vnitřního hlasu v ní naslouchat.
Žádné komentáře:
Okomentovat